Kalendář

<< červenec 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

Novinky

 

 

Sledujte aktuality z fotbalu na Tipsport.cz 

On-line vstupenky na Viktorii Plzeň [›] 

Nový web Jiskry Domažlice [›]

  

 

 

 

 

Domažlický FOTBAL



S prezidentem Jiskry Domažlice o současnosti a budoucnosti domažlického fotbalu

Jiří Pojar vyzpovídal prezidenta fotbalové Jiskry Domažlice pana Jaroslava Ticháčka před zahájeném jarní části fotbalové sezóny 2015/2016.

VIDEOROZHOVOR nadete zde! [›] 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak z tvého pohledu vypadala situace kolem naší účasti ve 2. lize?

„Musím začít od začátku. Moje plány byly jasné, protože jsme tady připravili realizační tým, celou strukturu a náš plán byl hodně závislý na Pavlu Horváthovi, české fotbalové legendě. Věděli jsme o jeho schopnostech, zkušenostech charismatu a do toho přišla nabídka FAČR hrát druhou ligu. Bylo to však moc rychlé a přechod z amatérského fotbalu do profesionálního není jednoduchý krok. Je třeba předělat hráčské smlouvy, zajistit patřičné vybavení stadionu, zázemí, ubytování, prodloužit trávník… Není to jednoduché a i když jsme měli velká srdce a Viktorka Plzeň měla velký zájem, protože v nás vidí partnera kde mohou vyrůstat kvalitní hráči, převládlo ekonomické hledisko. Minimální rozpočet na druhou ligu se pohybuje někde kolem 16 milionů korun - my hrajeme třetí ligu s  rozpočtem kolem 6 milionů korun, takže by se muselo zajistit dalších 10 milionů. Přesto jsme dělali všechny možné kroky proto, aby se tady druhá liga hrála. Já jsem srdcař a byla to výzva pro mě i pro klub. Termín na realizaci všech opatření byl tak šibeniční, že bychom nestačili udělat ani hřiště, nedařilo se nám zajistit garance navýšení sponzorských darů. Minutu po dvanácté nám předseda FAČR pan Miroslav Pelta dal nabídku, že nám fotbalový svaz zafinancuje 2-3 miliony korun. To byla sice dobrá informace, ale měla přijít dříve, abychom s tím mohli počítat. Jedna věc bylo srdce a přání a druhá věc byla hlava. Srdce říkalo jděme do toho, ale hlava varovala, dát si pozor, pojďme se na takovou věc nejprve připravit… Ačkoli nejsem alibista, nechtěli jsme jít do tak velkého rizika a nabídku jsme odřekli.“

V Domažlicích jsme měli velkou radost, že zde začal jako trenér působit Pavel Horváth, ale nečekaně si jej Viktoria Plzeň povolala do svého týmu, jak jsi to vnímal?

„Bylo to hrozně narychlo, i s odstupem času mám ještě husí kůži, protože to bylo po zápasu s Brozany, který jsme vyhráli. Zápas byl kvalitní s dobrou diváckou kulisou a všechno, co tomu předcházelo, jak ze strany médií, tak i zvýšený zájem sponzorů, změnil se život v klubu nejen u dospělého fotbalu, ale i u mládeže. Viděli jsme, že Pavel Horváth rozpohybuje celý klub dál… Nicméně ta informace přišla jako blesk z čistého nebe poté, co Viktorka neuspěla ve hře o ligu mistrů. Volal mi generální manažer Viktorky a můj přítel Adolf Šádek, že klub musí nastalou situaci řešit, a i když jsme měli Pavla dohodnutého na dva roky, on sám se na práci tady těšil a hráči byli rovněž natěšení na práci s ním, došlo k jeho nečekanému odchodu. Mohli jsme sice licitovat, že je smluvně vázán u nás, ale nechtěli jsme Pavlovi, který má rád takovéto výzvy dělat problémy a nechali jsme to na jeho rozhodnutí. Viktorka nás nenechala nikdy ve štychu a když nastala takováto situace, s těžkým srdcem jsme souhlasili."

Po Pavlu Horváthovi převzal mužstvo jeho asistent Matejka, ale nepřesvědčivé výsledky   mužstva, korunované prohrou v Tachově znamenaly jeho konec.

„Milana Matejku provázely spekulace, že to je spíše teoretik, ale na postu asistenta je to špičkový ligový odborník. Každý trenér se na něj může vždy spolehnout. Do funkce hlavního trenéra spadl rovnýma nohama a nahradit takovou osobnost, jakou je Pavel Horváth, by bylo velmi složité pro každého trenéra. Odchodem Pavla byli hodně zklamaní i hráči a ukázalo se, že někteří z nich pak měli trochu problém s jeho způsobem komunikace. Zpětně musím říci, že utkání s Tachovem se nám nepovedlo a i když výsledek dělají hráči na hřišti, trenér je za ně zodpovědný. Prohráli jsme gólem v nastavení, kdy jsme se hnali za gólem a zapomněli na obranu. Byl jsem tak rozladěn, že jsem rozhodl zbytečně emotivně ihned po zápasu o odvolání trenéra. Mohl jsem se z toho vyspat, a rozhodnout se s chladnou hlavou, ale asi bych i tak dospěl ke stejnému rozhodnutí. Přesto pana Matejku uznávám jako slušného člověka a velkého odborníka a nebránil bych se v budoucnosti jakékoli spolupráci s ním. Když jsem pak stál v kabině před hráči a představoval trenéry Michálka a Vaigla, řekl jsem, že doufám, že před nimi takto stojím již naposled. V té vypjaté chvíli jsme sáhli po jistotě, kterou představuje p. Michálek jako špičkový odborník, renomovaný chlap, který má charisma a respekt v kabině. Oba jsme věděli, co od sebe můžeme očekávat a věděli jsme, že to není dlouhodobé řešení. V tom dlouhodobém horizontu jsme viděli právě asistenta Pavla Vaigla, který má některé fotbalové vize jako Pavel Horváth, na místě hlavního trenéra. Jejich spolupráce měla  postupně vyústit v předání trenérského žezla."

Když se zdálo vše vyřešeno, přišla další nečekaná změna a sousední FK Tachov i přes dohodu, že nebudou Pavla Vaigla lákat k trénování v Tachově, jej náhle oslovili a on dal přednost funkci hlavního trenéra tam.

„Rozhodně to nebylo šťastné rozhodnutí jak od Tachova, tak i od Pavla Vaigla. Všechny naše debaty s trenérem Michálkem a Pavlem Vaiglem směřovaly k tomu, že Pavel tady bude dělat hlavního trenéra, my jsme s tím počítali a pan Michálek mu dával dostatečný prostor jak v tréninku, tak i v zápasech, když jej nechal koučovat. Mne to jeho rozhodnutí zklamalo, protože Pavel nedodržel slovo. Věděli jsem o zájmu Tachova už od léta, ale jeho nátlak po odvolání trenéra Purkatra byl asi natolik silný a motivace, možná i finanční tak lákavá, že se Pavel rozhodl odejít. Mělo to proběhnout jinak. Měl svoje úmysly oznámit při nástupu sem a my bychom jej nepřipravovali na funkci hlavního trenéra a asi bychom jej sem nebrali ani na dobu podzimu, protože bych nedělal dva trenéry na tři měsíce.¨Přesto všechno přejeme Pavlovi, aby se mu v Tachově dařilo. Ve fotbalu se takové kolotoče dějí neustále, takže se v budoucnosti může stát cokoli.“

Tím byly Domažlice postaveny před další problém a to sehnat v pořadí již čtvrtého trenéra...

„Situace byla zapeklitá, protože jsem tady trenéra měli, věděli jsme, že pan Michálek může podzimní část sezóny dokončit, ale věděli jsme rovněž, že se bude muset dále stát změna, protože již při nástupu signalizoval, že funkci bude zastávat pár měsíců, pak ho to „nakoplo“ a myslím si, že byl rád, že dostal v Domažlicích příležitost, protože se cítí pořád mladý a má spoustu elánu. Přesto jsme věděli, že chce v létě skončit a my jsme uvažovali co bude pak, kde seženeme kvalitního trenéra. V tom se naskytla možnost jednání s Jirkou Skálou, který prošel Viktorkou a já říkám, že všichni lidé, kteří projdou Viktorkou mají profesionální zkušenosti, dovednosti, znalosti a pro náš klub je to vždy povzbuzení a vítaná pomoc. Vešli jsme v jednání s Jirkou Skálou, který rovněž prožíval složitější období potom, co byl uvolněn z postu asistenta trenéra Viktorky. Měl některé nabídky z ligy, které však nakonec nedopadly a protože chtěl svoji trenérskou práci opět nastartovat, nakonec jsme se na jeho angažmá dohodli. Situaci jsme nakonec vyřešili tak, že Jirka je hlavním trenérem a pan Michálek se posunul na post sportovního manažera, kde má úkoly i v mládežnických mužstvech, vyhledává talenty, což jsme v poslední době trochu zanedbávali. Plní i funkci mého osobního konzultanta, protože pohled na fotbal máme podobný. Jirka Skála plní dále i úkoly pro Viktorku Plzeň, jako skaut takže to propojení mezi Jiskrou a Viktorkou existuje dál.“

Jiří Skála se stal hlavním trenérem a jeho asistentem se postupem času stal Pavel Fořt. Proč k tomu došlo?

„Protože těch změn za rok bylo už opravdu hodně, tak jsme rozmýšleli, věděli jsme, že pan Skála může mít oporu v Petru Huttovi, který je fotbalový sdrdcař, který je na hřišti víc než doma, ale nakonec jsme se rozhodli, že tu příležitost dáme Pavlu Fořtovi. Pavel studuje trenérskou licenci a mužstvo dobře zná. Za dobu co jsem s ním mohl spolupracovat vím, že je to ohromný profík, že se k povinnostem staví výborně. Samozřejmě, že ve fotbalu vše nevyjde, my bychom byli rádi, kdyby těch gólů dal patnáct a ne jenom pět, ale on v zápasu co se týká nasazení nikdy nezklamal a sázíme na to že je to hráč, který si prošel ligami českou, německou, hrál ve Francii, je to kluk, který ač není starý, hodně toho pamatuje, projevil zájem, chce se něco naučit, je to pro něj šance zůstat u fotbalu i když už jej jednou nebude hrát. Má zde ideální příležitost - třetí liga v Domažlicích, trenér Skála, Viktoria Plzeň za zády… Takže Pavel dělá Jirkovi Skálovi asistenta a já si myslím, že to bude rozhodnutí dobré, a že Pavel nám pomůže i na hřišti. Jsme dohodnuti, že budeme postupem času dávat příležitosti mladým hráčům, ale to neznamená, že rozhodující bude věk, ale výkony a připravenost hráčů.“

I přes tyto trenérské eskapády a okolnosti, které nebyly Domažlicím příliš nakloněné jsme nakonec ve velmi těžké soutěži dvaceti týmů skončili na výborném 5. místě. Jak vidíš podzimní část sezóny ze sportovního hlediska?

„Co se týká umístění, vždycky to může být lepší a já nejsem nikdy spokojený, ale teď bych byl asi velký kritik, kdybych řekl, že nejsem spokojený. Myslím si, že to 5. místo odpovídá momentálně tomu, čím jsme si prošli, všemi těmi změnami. Mužstvo sahalo po 3. místě a můj cíl je skončit určitě do 3. místa, porvat se o to. S favority soutěže jsme dokázali vyhrát, takže jsme sice pátí, ale díváme se na ty medailové stupínky. Já celý loňský rok hodnotím v celkovém spektru protože jsme v minulé sezóně skončili na 2. místě a kdyby nám to někdo řekl před pár roky, tak bych si klepal na čelo. Jsme teď pátí, díváme se nahoru chtěli bychom tu soutěž vyhrát, ale musíme to mužstvo připravit. Máme zde hráče, kteří dozrávají, mám na mysli Beránka, Máru Bauera, Chocholouška, jsou tu i další mladí hráči, kteří sem přicházejí a díváme se i směrem k našemu dorostu. Myslím si, že naše mužstvo ještě nedosáhlo toho nejlepšího a že při vhodném doplnění může útočit na druhou ligu. Má to samozřejmě své souvislosti. Když o tom uvažujeme, musíme si uvědomit, že k tomu musíme mít základnu. Herní plocha nevyhovuje na 2. ligu, chce to připravenost a zázemí. Můžeme poukazovat na to, že tam je to takové..., na Žižkově a v Pardubicích makové..., ale to není náš případ. Fotbal jde cestou modernizace, což je správné, dívat se do světa. Některé stávající věci nejde zbourat, ale věci co se mají budovat se mají budovat nově. My jdeme touhle cestou, chceme i to zázemí dokončit tak, aby i ta Jiskra Domažlice, kdyby se to povedlo a tu soutěž vykopala, tak aby si mohla říci, že z hlediska zázemí je na to připravena, máme na to podmínky, máme i dostatek finančních prostředků a i hráčský kádr, který je stabilizovaný. To je hrozně důležité.“

V současnosti probíhá zimní příprava. Jak bys ji zhodnotil a jaké bude doplnění kádru?

„Zimní příprava začala 10. ledna a mistrovská utkání začínají 5. března 2016. Víme, že 20 mužstev v soutěži je opravdu skoro nad síly hráčů v amatérském fotbalu. Má to jen Premier league a španělská liga a ti naši hráči se s tím musí poprat. Jdeme v přípravě trochu jinou cestou, i když se to nemusí každému líbit, nemáme takový počet zápasů. Nehráli jsme pravidelně, někdy jsme hráli jednou, dvakrát týdně, teď se snažíme více trénovat, ale ten trénink je zaměřený více na hru, hráči pracují více s míčem, což se jim líbí. Na druhé straně ten kádr nemáme tak široký. Viděli jsme, že někteří hráči odešli - Čada, Nerad, máme zraněného Jirku Bártu, Petra Došlého, což jsou naši klíčoví hráči. Takže to není úplně jednoduché. Na posily čekáme, máme určitou strategii s Viktorkou, že mladí hráči, kteří přicházejí (Víťa Hrdlička, rodák z Klatov, který byl u nás velkým talentem, to samé Kindl - hráč, který má svoji fotbalovou budoucnost před sebou) přijdou v momentě, kdy absolvují s Viktorkou nebo její juniorkou přípravu. To samé platí o Černém, který byl naposledy v Třinci a všichni odborníci v něm vidí velkou naději, velký střelecký potenciál, ale u něj je to o hlavě, o připravenosti. To jsou hráči, kteří se do přípravy s námi teprve teď zapojili nebo zapojí. Ten kádr byl doteď okleštěný, proto jsme volil jinou strategii, což znamená méně zápasů, více tréninků tak, abychom trochu pošetřili síly na ty mistrovské zápasy, protože to fakt není jednoduché. Nechceme, aby se stalo, že odehrajeme dvanáct zápasů v zimě a pak ještě devatenáct na jaře. To je počet, který se nedá snést, takže jsme omezili zápasy v přípravě, aby nám chuť do mistrovských zápasů zůstala.“ 

Start jarní části soutěže je pro Jiskru doslova vražedný, protože začíná doma se třetími Zápy a potom hraje s vedoucím Vltavínem, kde na podzim sehrála vyhecovaný zápas a sebrala  dva body. Co tomu říkáš?

„To je samozřejmě velká výzva a hned na startu se ukáže jaké mohou být naše ambice. Je škoda, že tyto zápasy přijdou v tomto termínu a tak brzy po sobě. Ale je to tak - hrajeme doma a mužstvo musí svou kvalitu prokázat. Zápy jsou soupeřem, který je trochu den a noc, jinak hraje doma, jinak venku, opírá se o dva, tři zkušené ligové hráče, které ve svém středu má. Je to soupeř, který je dobře finančně zajištěný a vzhledem k tomu, že je blízko Praze, tak má i velké ambice. Má možnost širšího výběru hráčů a z dlouhodobého hlediska ještě neřekl poslední slovo. Vltavín, loni druholigový klub, se šéfem panem Neubergem, mým kamarádem, který se netají tím, že chce postoupit, ale před Domažlicemi má respekt. Myslím si, že ty souboje Domažlic s Vltavínem byly vždycky rovné. Vltavín je taková malá juniorka Sparty Praha. My, když jedem do Prahy, tak máme vždy velkou motivaci a minule jsme tam dokázali šťastně zvítězit na penalty. Teď, v zimní přípravě jsme hráli s Vltavínem a porazili jsme jej 3:1 stejně tak jsme jej porazili v loňské zimní přípravě. Jsem rád, že si Domažlice vytvořily respekt a úctu u ostatních soupeřů, že to není klub někde z nějaké bezvýznamné vísky u hranic, když někam přijede, že ti hráči mají kvalitu stejně jako celý manažerský sbor a myslím si, že celé zázemí v Domažlicích je na úrovni, včetně médií a lidí, co se podílí na chodu klubu."             

Mluvil jsi o zázemí a my víme, že nás na konci sezóny čeká rekonstrukce hrací plochy a měla by se začít stavět nová východní tribuna a v roce 2017 by se v Domažlicích měla hrát jedna skupina ME dívek do 17 let. Je to významná akce, která v tomto regionu nemá obdoby. Jak se na ni připravujeme a co vše se pro její zdar udělá?

„Nejprve chci říci, že to je vyznamenání pro náš klub. V jeho více než stoleté historii moc takových příležitostí nebylo a je vidět, že na té fotbalové mapě jsme si nějaké jméno a renomé vytvořili. Jsou to takové kroky, že si oddíl respekt vytváří výsledky, kvalitní organizací kterou jsme prokázali při účasti některých ligových celků při pohárových utkání, ať už to byly Budějovice, Dukla Praha, Pardubice, Sparta Praha, či Viktoria Plzeň při přímém přenosu televize… To jsou takové postupné kamínky, které se postupně skládají a zvuk oddílu vytváří na nějaké úrovni. FAČR nám dal již v minulosti možnost pořádat přátelský zápas dívek Česko-Bavorsko, což byly zase kroky, které směřovaly směrem od FAČR k nám. To, že nám Fotbalová asociace České republiky nabídla tu možnost pořádat ME dívek do 17 let je pro mě a myslím, že i pro město velkou ctí, protože každé takovéto velké klání zviditelňuje jak klub, tak i město. Viktoria Plzeň udělala velké jméno celému plzeňskému kraji, když se zde pohybovala FC Barcelona nebo AC Milán, Manchester, Mnichov. Do té doby to město nebylo tak známé, snad někdo věděl co je to Pilsner Urquell, ale tím to končilo. Dneska se Plzeň stala středobodem střední Evropy v tomto sportovní dění a je to vidět i na tom, s jakým respektem se o Plzni ve sportovních kruzích mluví. A zrovna to bych si přál, aby se podařilo i Jiskře a Domažlicím, protože jejich spojení funguje výborně. Město se snaží podporovat mládežnický fotbal, protože když si vezmeme, kolik máme mládežnických družstev, včetně dívčího, je to výzva a velmi nás těší, jaký o to má město zájem, jak se snaží nás v tomto ohledu podporovat. Proto tahle další akce mládežnického fotbalu, která je dalším významným signálem. Proto jsme se rozhodli do toho jít a je jednou z podmínek UEFA, aby ten náš stadion byl kvalitnější, takže dojde k jeho modernizaci a rekonstrukci. V první fázi uděláme nový trávník. Ten trávník dostal nějaký záběr při zápasech a trénincích, takže má už něco za sebou, my jej potřebujeme i prodloužit, protože 100 metrů délky je nedostatečných na tento turnaj, takže bude délka 105 a šířka 68 metrů. Bude to zcela nový trávník a já věřím, že balony po něm budou hezky létat. To je ta první fáze a samozřejmě, že ta druhá fáze bude zkvalitnění zázemí. Zmodernizujeme stávající tribunu a proti ní vyroste nová tribuna. Nejde jen o tribunu, ale abychom splnili regule UEFA nebo FAČR vzhledem ke 2. lize, musíme mít k dispozici určené množství míst k sezení, musí být k dispozici některé místnosti, jako třeba dopingová místnost, místo pro novináře, pro televizní reportéry, zázemí pro významné hosty, musí být zvlášť odchod domácích a hostů, což jsou požadavky, které se můžou někomu zdát jako zbytečné, ale není to tak. To vše si vyžaduje moderní fotbal, kde jsou velké emoce a proto jsou nutná i podobná bezpečnostní opatření. Osobně doufám, že všechny tyto plány dojdou realizace, protože to ještě není definitivní. Existují však přísliby, krásná studie od architekta Volfa, proběhlo mnoho jednání a my věříme, že přislíbenou dotaci získáme. Máme předběžnou podporu Plzeňského kraje, který nezůstává stranou a náš fotbal rovněž podporuje, takže věřím, že všechny tyhle záležitosti dobře dopadnou a že už v srpnu budeme běhat po novém trávníku a chtěli bychom do konce roku 2016 mít dobudovaný stadion tak, aby v květnu 2017 tady mohla probíhat finálová fáze ME dívek do 17 let. Prognózy jsou takové, že nejen utkání ve skupině, ale i jedno semifinále se bude hrát v Domažlicích. Dalšími městy jsou Příbram, Přeštice a Plzeň. Máme radost z toho, že se EUROSPORT zajímá o to že by je vysílal přímým přenosem. Tato propagace je důležitá celkově pro fotbal a všichni se na to moc těšíme. V neposlední řadě nám tato investice vyřeší problém mnoha družstev v kabinách, které, ač nedávno rekonstruované již kapacitně nestačí, takže uvítáme nové kabiny, sociální zařízení posilovnu, což rozšíří a zkvalitní vyžití všech sportovců, kteří areál budou využívat. Ten bude modernější, dokonalejší a větší. Uvažuje se o sehrání mládežnického turnaje žáků na novém trávníku v Domažlicích, kterého se tradičně zúčastňují celky Bayern Mnichov, AC Milán, či FC Barcelona. Byli bychom rádi, kdyby se takovéto akce odehrávaly v Domažlicích, abychom mohli dokázat, že je organizačně zvládneme.“

Hovořil jsi o mládeži. Jak hodnotíš vystoupení mládežnických družstev Jiskry Domažlice?

„S mládežnickými družstvy jsme spokojeni, dorost vyhrál v létě svoji soutěž, což je krásný výsledek, protože to družstvo mělo perspektivu, hrálo moderní fotbal a střílelo v soutěži nejvíc gólů. Hrozně nás to potěšilo. V současnosti vede svou soutěž mladší dorost… Je jen škoda, že na celostátní úrovni zrušil FAČR divize, protože trochu chybí srovnání výkonnosti těm oddílům, které nehrají celostátní nebo národní ligu. Výsledky našich dorostenců jsou skvělé, stejně tak i výsledky žáků, které hrají dobře dlouhodobě. V žákovském fotbalu ne vždycky zvítězíme a nejde vždycky jen o výsledek, protože věci cílíme dopředu. S výsledky naší mládeže jsme spokojeni a přál bych všem divákům vidět, co s míčem dokáží šesti-sedmi letí kluci ve fotbalové akademii. Někdy opravdu nekoukají na televizi zbytečně... Co umí technicky mladí hráči dnes, když srovnám s dobou mého mládí, tak toho tenkrát tolik neuměli. Potřebují jen větší lásku k fotbalu, větší srdce a já říkám, že hráči milují být fotbalistou, ale důležitější je milovat fotbal. To je takové mé motto směrované k mládežnickému fotbalu.“

Důležitý celek, kde dorostenci pokračují s fotbalem představuje rezervní tým. Jak bys okomentoval současný B tým Jiskry?

„Tady musíme být trpěliví. To, že béčko hraje krajský přebor a hraje ho slušně, je takový malý zázrak, že se nám to podařilo. Na konci podzimu přišla na mužstvo menší krize a to díky množství zraněných hráčů, jak v B mužstvu, tak i v A mužstvu. Měli jsme problém s kádrem, možná i někteří hráči nestrávili ten úspěch, kterého dosáhli s dorostem, ale ve fotbale je jen tvrdá práce a neplatí to co bylo, ale to co je teď a co bude. Skvělou práci na postu trenéra u béčka odvedl Vojta Fořt a stejně kvalitní práci odvádí dnešní trenéři Martin Steinbrücker a Tonda Vlček. Musíme mít velkou trpělivost, mladí hráči musí tvrdě pracovat, protože to mají při přechodu do dospělého fotbalu těžké. Jenom dlouhodobou a trpělivou zarputilostí se mohou dostat někam na vrchol.“

Když se vrátíme k fotbalovému zázemí, má Jiskra jeden velký problém a tím je neexistence druhé travnaté tréninkové plochy.

„Druhá travnatá plocha by byla skvělá a máme v Domažlicích některé vhodné pozemky vytipované. Ale hovořit o tom je trochu předčasné. Pojďme se bavit o tom, že ji chceme, že víme, že ji potřebujeme a že nemůžeme trénovat pouze na umělé trávě. Byla to skvělá pomoc, že se umělá tráva vybudovala, tréninková morálka a četnost tréninků velice vzrostly. Na druhé straně víme, že v letních měsících je to nedostačující a u někoho může i větší zatížení kloubů hrát negativní roli. Plánujeme druhou travnatou plochu, chceme ji, ale zda se nám to podaří v horizontu jednoho, dvou let, to nedokážeme říci. Jiskra má vždy své cíle, a věříme že to tak bude i v tomto případě a že to tréninkové hřiště někdy v budoucnu otevřeme.“

Na závěr nám řekni, s jakým umístěním jednotlivých družstev bys byl spokojený na konci této sezóny?

„Byl bych spokojený, kdyby se A mužstvo umístilo do 3. místa a znepříjemňovalo situaci těm mužstvům nad sebou. Věřím, že toto mužstvo na to má a že to tak bude. Fotbal není koncert na přání a podobné cíle mají všechna mužstva. My říkáme: ‚Jdeme do toho, půjdeme se o to porvat, abychom byli v tabulce co nejlepší.‘ V budoucnosti, do dvou, tří let bychom chtěli tuto soutěž vyhrát a tu druhou ligu si zkusit.
Co se týká B mužstva, tak tam bychom rádi zapracovali mladé hráče a cílem je důstojně hrát krajský přebor, umisťovat se do 10. místa, abychom neměli problémy se sestupem s tím, že tam chceme vychovat hráče pro ČFL. Pár kvalitních hráčů v Domažlicích běhá a při trpělivé práci s nimi a když budou kvalitně, tvrdě trénovat a budou mít píli, tak se může povést, že tu ČFL nebo druhou ligu budou hrát. Cílem pro B mužstvo i pro mládežnický fotbal je, aby tady vyrůstali dobří fotbalisté, skvělí lidé, kteří mají rádi tohle město a svůj klub. Nadstavbou pak je to, aby měli z fotbalu nejen radost, ale aby se ti nejlepší fotbalem i živili. Ať už v Plzni nebo ve Spartě, kde to je vidět a slyšet. Mladí fotbalisté mají spoustu vzorů, hrajících v Domažlicích, Plzni a celé České republice. Reprezentace pod trenérem Vrbou dosáhla skvělého postupu na mistrovství Evropy, což je takový dobrý impulz, že ti mladí lidé budou dál fotbal milovat. Zájem lidí o fotbal je enormní, což je vidět na návštěvách ve světě. Chtěl bych apelovat na lidi v Domažlicích: ‘Pojďme na fotbal, pojďme být srdcaři za svůj klub, za své město, tak jak to vidíme v soutěžích, nejen ve špičkových ligách, ale i v těch nižších, kde se lidé identifikují s tím městem a s tím klubem a jdou na ten fotbal rádi a těší se na něj. Vidíme to i v České republice, třeba v Plzni je vyprodaný stadion, Slavia a Sparta jsou rovněž takové dobré vlaštovky a věřím, že se to stane v celé České republice, že bude plný stadion a lidé se budou těšit na Jiskru i na soupeře. Fotbal je o kvalitě a myslím si, že fotbal je na správné cestě.“

Rozhovor vedl Jiří Pojar