Kalendář

<< listopad 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

Novinky

 

 

Sledujte aktuality z fotbalu na Tipsport.cz 

On-line vstupenky na Viktorii Plzeň [›] 

Nový web Jiskry Domažlice [›]

  

 

 

 

 

Domažlický FOTBAL



Povídání s gólmanem Jiskry Danem Houdkem

 

Když se dvaadvaceti­letý gólman Dan Houdek ve Vik­torii Plzeň dozvěděl, že už se ne­hodí do koncepce týmu, uvažoval o konci kariéry. Pak mu ale zavo­lali prezident Jiskry Jaroslav Ti­cháček s trenérem Zdeňkem Mi­chálkem a on na Chodsku znovu získal chuť do fotbalu...

Komu vděčíme nejvíce za to, že je z vás brankář a kdo měl na váš fotbalový růst největší vliv?

„Pro fotbal mé v žácích zachrá­nil pan Křen ve Vejprnicích, tomu patří největší dík. Jinak z gól­manských trenérů mi dal každý něco, ale nejvíce určitě trio Krbe­ček, Průša a Čaloun. Pokud bych to bral globálně, tak největší vliv na mě vždy měl a má můj tatka."

Bolí vás po těch letech v brance ještě pády nebo už si tělo zvyklo?

„Nebolí, tělo je zvyklé. Jen po prosincové pauze je prvních pár tréninků v lednu nepříjemných."

Kdo z rodiny s vámi nejvíce prožívá zá­pasy? Jezdí se na vás dívat do Do­mažlic nebo zápas rozebíráte u večeře?

„Určitě rodiče a přítelkyně, ale táta je u všeho nejvíc, protože mamka učí na vysoké škole v Ost­ravě a není moc doma. Rodiče jez­dí i do dálek, táta tím žije možná víc než já."

Útočníci si obvykle vedou statistiky nebo jim vstřelené góly někdo počítá. Jaké statistiky si vedou brankáň?

„Celou moji kariéru mám neu­stále aktualizovanou v kronice, kterou mi vede táta. Jestli vydrží zdraví a forma, oslavím na jaře sté mistrovské utkání v ČFL a druhé lize."

Co považujete za svůj největší spor­tovní úspěch?

„Mistrovský titul s dorostem U 19, kde jsem z třiceti zápasů od­chytal asi sedmadvacet. Tehdy to byl můj nejkrásnější rok. Titul, maturita, přeřazení do kádru A týmu, profesionální smlouva, tý­denní stáž v holandském Willem II Tilburg, řidičák a začal jsem chodit s Lucií. Titul s A týmem mezi úspěchy nepočítám, nedo­stal jsem ani medaili a zapomněli na mě i při přijetí u primátora Plzně, takže jsem si v áčku připa­dal zbytečný. Rád také vzpomí­nám na mezinárodní turnaj v italském Viareggiu a jeden repre­zentační sraz U 20 v Nymburce pod trenérem Dovalilem."

Znáte se s Petrem Čechem a jak by se vám chytalo, kdybyste musel nosit „kuklu" jako on?

,,S Petrem se osobně neznám, ale na helmu bych si určitě zvykl. Museli by ale ušít obrovskou na moji gigantickou hlavu." (smích)

Dostal jste v minulosti kromě smolné­ho vlastence teď na Kladně nějaký ku­riózní gól? A dal jste vy sám nějaký?

„To bylo ještě v dorostu Vejpr­nic. Po nákopu z poloviny hřiště mě míč přeskočil a zapadl do brá­ny. Sám jsem vstřelil tři, největší radost jsem měl v mladším doros­tu ve Vejprnicích, kdy jsem proti Příbrami vyrovnal hlavou po ro­hovém kopu v 90. minutě na 1:1."

Brankář je podle mě nejnevděčnější post v mužstvu. Když se vyhraje, slíz­nou slávu útočníci, když se prohraje, obvykle „gólman nezachytal“. Navíc on musí na zem, a když vidím to bláto a louže v brankovištích, nechce se mi do toho šlápnout, natož si do toho lehat. Co vás na tomhle vlastně baví?

„Ten post miluji a za nic na svě­tě bych ho neměnil. I když vím, že když udělám chybu, většinou je gól. A jak říkává pan Čaloun, gólmani jsou šlechta." (smích)

V létě jste přišel do Jiskry. Překvapila vás kvalita tréninků pod vedením Pet­ra Hutty? A kde z brankáře „leje víc“, na tréninku v Domažlicích nebo v Plzni? Jsou tréninky jiné?

„Překvapila a to příjemně. Tre­nér Hutta má výborné a různoro­dé tréninky, navíc má ještě věk, takže s námi trénuje vše osobně, což mi přijde super. Maká se v Domažlicích i Plzni, tam možná malinko víc, přece jen je to ligový tým a tréninků bylo mnohem víc. Tady navíc chodíme do práce, což je těžké skloubit dohromady."

Stará garda Jiskry podle pověsti zako­pala v brankovišti na Střelnici drn z italské Ceseny hrající Sérii -A. Nebudu vás zkoušet, zda poznáte, kde ten „faj­novej Majorův kus trávníku“ roste, ale zajímalo by mě, jak jako brankář vzpomínáte na hřiště soupeřů. Ostatní hráči obvykle mluví o tom, že někde by­lo měkké nebo naopak jako mlat, někde úzké, jinde z kopce a podobně...

„Beru to vždy podle vápna. Po­kud padám do pěkné trávy, vzpo­míná se mi na hřiště dobře. Ostatně podle toho se pozná kvali­ta péče i o celé hřiště."

Od koho z vašich spoluhráčů to na tré­nincích nejvíc „štípe?“

„Už z Viktorky vím, že nejprud­ší střelu má Martin Mandous. Ti­chý hodný kluk, o kterém v šatně nevíte, ale i deset metrů za váp­nem by mi přelámal obě ruce, má neskutečný kvér."

Spousta vašich kolegů okopá nebo po­plácá po nástupu na hřiště tyče nebo se pomodlí. Jaký předzápasový rituál do­držujete vy?

„Nasazuji si vše první na levou, kopačky, chrániče, stulpny, ru­kavice, i nohu strkám první do le­vé nohavice. Mám to blíž u srdce. A při nástupu mám oční kontakt s rodiči a přítelkyní v hledišti, uklidňuje mě, že tam jsou."

Když dostanete gól, tak vás to na něja­ký čas „vykolejí“ nebo patříte k těm, kteří hned zapomenou?

„Hlava je můj největší problém. Odmala mi to říkají, i kluci v áčku mi říkali, že mít ji v pořádku, chy­tám vysoko. Pracuji na tom a zlepšuji to, ale otázka je, jestli stihnu do konce kariéry ten vy­toužený i kdyby jediný ligový start. Zatím nejvíc mám sedm startů ve druhé lize. Pro brankáře je velmi důležitá důvěra trenéra a realizačního týmu, kterou jsem Plzni v posledním roce postrádal a v Domažlicích našel, za což jsem jim vděčný.“

V poháru jste si zachytal proti Spartě. Jak se vám noc předtím usínalo a jak s vám usínalo po zápasu?

„Vzhledem k únavě z práce se mi před zápasem usínalo dobře ale i po zápase. Sice jsem dostal příděl sedmi gólů, ale já do toho šel s tím, že to může být první i poslední zápas proti Spartě a maximálně jsem si to užil. Hrát proti borcům typu Jarošík, Matějovský, a spol., je zážitek na celý život...“

V krajských soutěžích na Plzeňsku byly letos zavedeny penaltové rozstřely při remízách. Co na tuto novinku říkáte. Lze se vůbec v rozstřelu soustředit na to, kdo proti vám jde kopat a kam asi kopne nebo je to jen buch, buch buch, buch a buch?

„Je to atraktivní pro diváky. Já tipuji strany podle instinktu."

Kde byste si přál, aby byl Dan Houdel za takových pět let?

„Za poslední rok v Plzni mě úplně přestal bavit fotbal a když m řekli, že se nehodím do konceptu týmu, řekl jsem si, že s fotbalem skončím a nastoupím do práce. Pak mi ale zavolali pan Ticháček s panem Michálkem, po dlouhé době o mě někdo stál, tak jsem si řekl, že to ještě rok můžu zkusit. Když jsem v Domažlicích poznal atmosféru v klubu, zájem zdejších lidí o fotbal a výbornou partu, fotbal mě zase neskutečně začal bavit a proto cítím k Domažlicím závazek, který se snažím splácet na hřišti. Takže za pět let klidně dál v Domažlicích nebo prostě kdekoli, jen když budu mít z fotbalu radost. Díky Jiskře dál chytám poděkovat bych chtěl i rodině za podporu, protože bez té bych to zabalil už dávno. A samozřejmí díky i divákům, kteří na Střelnici chodí. Tak hojné návštěvy a podporu týmu, to jsem nezažil ani ve druhé lize v Čáslavi.“

Vizitka Dana Houdka

Narozen v Plzni 21. 8. 1989, věk 22 let, bydlí v Plzni. Přítelkyně Lucie. Vystudoval SPŠ stavební v Plzni. Výška 192  cm, váha 89 kg. Rád podniká výlety na motorce, na velkém cestovním enduru - projel Alpy, baví jej práce na chalupě, kterou nyní opravu­je a Playstation 3. Oblíbeným jídlem je jakékoli maso na grilu, z pití miluje colu a pivo.

Převzato z Týdeníku Domažlicko