Kalendář

<< červenec 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

Novinky

 

 

Sledujte aktuality z fotbalu na Tipsport.cz 

On-line vstupenky na Viktorii Plzeň [›] 

Nový web Jiskry Domažlice [›]

  

 

 

 

 

Domažlický FOTBAL



Šperl: Statistiky vede moje maminka

Víte, co mají společného trenéři divizního Tábora a Zličína? Pupínky. Jeden z nich už totiž Václava Šperla (25 let) ze Slavoje Koloveč minulou neděli poznal, druhý se dočká o tomto víkendu. Kolovečský střelec při premiéře Slavoje v divizi hattrickem přispěl k vysoké porážce Tábora a teď tenhle pětadvacetiletý rodák ze Stoda asi straší ze spaní trenéra příštího soupeře. Je totiž více než pravděpodobné, že padne – li do branky Pražanů gól, bude u toho Šperl...
 
I když jste pro většinu čtenářů z Domažlicka známou osobností, můžete stručně shrnout vaši dosavadní fotbalovou kariéru?
„S fotbalem jsem začínal v sedmi letech v místních kolovečských žácích pod vedením pana Volfa a později pana Kříže. Od malička jsem měl doma svůj veliký vzor, a to svého otce. Díky němu jsem pocítil lásku k fotbalu. První rok dorosteneckého věku už jsem ale hrál v Přešticích, kde si mě vyhlédl pan Švarc s panem Banincem a tam vlastně začala má kariéra velkého fotbalu. Dařilo se mi střelecky, a tak jsem se zanedlouho začal připravovat s divizním týmem Přeštic pod vedením pana Paula, o čem se mi dřív ani nesnilo. Postupně jsem v Přešticích odkroutil šest krásných let, na které pořád hodně rád vzpomínám. Poté jsem se vrátil domů do Kolovče a pomohl týmu postupně od I. A třídy až do divize. Také jsem byl minulou zimu na testech ve druholigovém Mostu, kde se mi moc nedařilo a já neuspěl. Od té doby hraji za Koloveč.“

Co vám podle vás scházelo tomu, abyste se prosadil v lize?
„Bylo velmi složité jít z I. A třídy do přípravy s ligovými hráči. Byli všude rychlejší, důraznější, vyspělejší, techničtější. Pořádnou chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl. Když už jsem myslel, že by to mohlo být v pořádku, onemocněl jsem, zranil se a prakticky začínal znova. Bohužel to nevyšlo, ale takový je život, nezbývá mi, než zase dál poctivě pracovat na trénincích doma v Kolovči.“

Máte stále ambice prosadit se v ještě vyšší soutěži, než je divize? 
„Ano moc rád bych chtěl, pokud mi to zdraví dovolí a bude se mi dařit i sportovně, jednou oblékat dres nějakého celku z vyšší soutěže.“

Po sezoně z týmu Slavoje odešla celá řada hráčů. Bral jste změny jako nedílnou součást fotbalu nebo vám bylo líto, že odešli hráči jako Vlček, Bittenglové…
„Tak změny k fotbalu určitě patří. Je známo, že se kádr týmů neustále doplňuje, rozšiřuje a nebo naopak zužuje. Hráči, kteří měli skvělou sezonu, jako například Jindra Bittengl a další, prostě dostali nabídky jinam. Po sportovní stránce jsou spokojeni, tak jim to přejme. Všichni, kteří před sezonou odešli pryč, mi v týmu chybí, protože jsme vytvořili skvělou partu, která táhla za jeden provaz. Chtěl bych je proto všechny touto cestou pozdravit a popřát jim hodně fotbalového štěstí.“

Kdo z odchozích vám osobně nejvíce chybí, ať už jako hráč nebo jako parťák do kabiny?
„Nemohu říct, že by mi někdo chyběl více a někdo méně. Jsou to všichni bezva kluci. Ale kdybych měl přece jen říct jedno jméno, tak řeknu Petr Mareš! Tenhle kluk mě kdysi v Přešticích v mých začátcích hodně naučil, tak tomu patří můj velký dík.“

Také vy jste určitě dostal nabídky a možná i z Německa. Věrnost klubu je dnes spíše raritou, takže proč jste se rozhodl zůstat?
„Máte pravdu, nějaké nabídky z Německa jsem měl. Nejprve jsem byl na zkoušce v Rötzu, kde to nebylo podle mých fotbalových představ, pak jsem byl na testech v Chamu, kde už bylo prakticky vše doladěno, ale německá strana nakonec ustoupila a nakonec měl zájem Kötzting, kde jsme se však nedomluvili. Mně se ale hraje doma lépe, nikam necestuji, mám tak víc času na svoji přítelkyni a všesportovní aktivity. Jsem v Kolovči nadmíru spokojen.“

Nový stoper Slavoje Petr Majlát se mi svěřil, že při prvním tréninku během přípravy to s kádrem, co se počtu hráčů týče, nevypadalo nikterak slavně, ale pak posily trénink co trénink přicházely. Jak jste to viděl vy? Zůstával jste klidný nebo jste byl také nervózní z toho, jak to všechno dopadne a v jaké sestavě vlastně nastoupíte k prvnímu mistráku?
„Abych řekl pravdu, ze začátku jsem moc dobrý pocit neměl. Ale pořád jsem doufal, že to bude dobré. Postupně přicházeli noví kluci, kteří přinesli fotbalovou kvalitu a my se postupně sehráli. Teď už mančaft šlape jako hodinky. Myslím, že všichni v neděli proti Táboru viděli názornou ukázku.“

Patřil jste ve Slavoji k těm, kdo chtěli postoupit do divize nebo jste spíše patřil do „tábora opatrných“ a s postupem byste klidně ještě nějaký ten rok počkal?
„Já moc do divize chtěl. Chtěl jsem si ji zahrát, jako tenkrát v Přešticích.“

Na premiéru v divizi s Táborem přišlo 850 diváků. Vyhráli byste tak výrazným rozdílem i kdyby byly tribuny poloprázdné?
„Diváci v Kolovči jsou úžasní, vždy nám vytvoří dokonalé domácí prostředí, ve kterém se hraje parádně. Vždy nás to všechny namotivuje natolik, že si nedovolíme pro tyhle lidi nic vypustit. Před prázdnými tribunami se hraje vždy špatně asi každému fotbalistovi.“

Na jakém místě bude podle vás Slavoj na konci soutěže?
„Jako nováčka nás nečeká nic jednoduchého, proto řeknu, že cílem je záchrana. Kdyby to ale byl klidný střed tabulky, vůbec bychom se nezlobili.“

Co je vaší nejsilnější stránkou, jakou nohu máte silnější a máte nějaké místo, kam nejčastěji míříte, když se ocitnete před gólmanem soupeře?
„Samozřejmě je to moje levá noha. Pravou mám jak se říká opěrnou, ale zas tak špatná taky není (smích). Myslím, že mojí silnou stránkou je rychlost a rychlá klička. Mám jedno své místečko tváří v tvář gólmanovi, to ale prozrazovat nebudu, je to moje tajemství (smích).“

Vedete si vy nebo někdo od vás z rodiny statistiky, kolik branek jste už vstřelil? A vzpomenete na nějakou kuriozní třeba z největší dálky, z neskutečného úhlu, nejrychlejší atp.?
„Statistiky vedené do podrobna nemám, na to mám maminku, která si vše pečlivě píše a registruje sezonu po sezoně. Pamatuji si jeden gól, bylo mi šestnáct a hrál jsem za kolovečské muže mistrák, můj úplně první za muže. Prošel jsem od lajny přes dva hráče, dostal se do velkého ůhlu a místo centru jsem zvolil zakončení. Překvapený gólman čekal centr a skončilo to o tyč v bráně (smích). Jako první mi běžel gratulovat můj otec, se kterým jsem si tenkrát poprvé zahrál a tím se mi splnil klukovský sen.“

Patříte k dlouholetým oporám Slavoje. Máte přehled i o vašich budoucích nástupcích? Je mezi mládeží někdo, kdo se vám něčím podobá?
„Jelikož trénuji kolovečskou starší přípravku, tak přehled mám. Pár kluků se jeví výborně a doufám, že tomu budou dál odevzdávat vše, abych se na ně taky jednou mohl rád chodit dívat.“

Zkuste zavzpomínat na trenéry, které jste v Kolovči zažil. Co podle vás konkrétně každý z nich týmu Slavoje dal?
„Můj úplně první trenér v mužích byl pan Kruml, dále Milan Lucák, Jirka Velíšek, Martin Bittengl a teď pan Kovács. Bylo by asi zbytečné říkat o někom něco zvlášť, tak řeknu, že jsou to všichni vynikajíci trenéři s bohatými zkušenostmi. Každý z nich týmu hodně dal, spoustu věcí naučil, např. disciplíně, taktické vyspělosti atd. atd.“

Budete z načerpaných zkušeností i vy někdy v budoucnu čerpat jako trenér Slavoje nebo takové ambice nemáte?
„Zatím jsem nepřemýšlel nad tím, zda bych někdy chtěl vést Slavoj jako trenér. Stačí mi zatím být trenérem starší přípravky a mít radost vidět, jak kluci fotbalově rostou.“

Václave, jak jste na tom s předzápasovými rituály, nervozitou před zápasem, s oblíbeným číslem dresu a co spolehlivě přináší smůlu?
„Tak odmalička nosím své oblíbené číslo jedenáct, je to po mém otci. Nervozní jsem před každým zápasem, ale snažím se nepouštět si nervozitu k tělu a soustředit se jen na zápas. Mezi můj předzápasový rituál patří jen tejpování zápěstí. A smůla? Zatím mě nikdy před zápasem nepotkala, ale musím to zaklepat...“

Na střelce bývá vyvíjen velký tlak ze strany trenéra, spoluhráčů, vedení klubu i fanoušků. Jak jej snášíte a máte recept na to, jak překonat období, kdy se vám střelecky tolik nedaří?
„Celou sezonu jsem nastupoval na pozici krajního záložníka, kde až zas takový tlak na hráče není, jako když hrajete na postu útočníka. Ale góly jsem dával celkem pravidelně, i když taky bylo období, kdy mi tam nic nespadlo. Člověk se tím nesmí příliš zaobírat a dál tvrdě na trénincích pracovat, pak tam jednou spadne nějaká polostřela nebo slepenec a zase se to vrátí do starých kolejí.“

Zkuste si tipnout počet diváků a výsledek derby s Jiskrou Domažlice... A propos, hrát za Domažlice vás nikdy nelákalo?
„Můj tip je, že i když se to hraje v neděli dopoledne, přijde kolem tisícovky diváků a myslím, že i bod by nebyl ze Střelnice špatný. Každopádně bude Jiskra velkým favoritem, ale slibuji, že budeme hodně bojovat a Jiskru potrápíme. Několikrát mi volal prezident Jiskry pan Ticháček, čehož si vážím, ale já jsem momentálně doma v Kolovči nadmíru spokojen.“

Zkuste se zamyslet nad tím, co vám fotbal vzal a co naopak dal?
„Fotbal hraji s láskou, takže není nic, oč bych kvůli němu přišel.“

Převzato z DD