Vonášek si premiéru ve Spartě odbyl proti Barceloně
Má se za čím ohlížet. Tři mistrovské tituly se Spartou, účast v evropských fotbalových pohárech, osmileté zahraniční angažmá v Belgii, osm reprezentačních startů. A také spoustu nezapomenutelných zážitků.Mezi ty největší řadí Roman Vonášek svou premiéru v dresu Sparty Praha, kam přestoupil v lednu 1992 ze Škody Plzeň. Poprvé v soutěžním zápase totiž oblékl dres proti slavnému FC Barcelona v tehdejším Poháru mistrů evropských zemí.„Jirka Němec tehdy nemohl hrát pro trest za žluté karty a trenér Uhrin mě při obědě řekl, že nastoupím. Rozklepala se mi kolena. Ale při zápase ze mě nervozita spadla. Vyhráli jsme na Letné 1:0 a já odehrál celý zápas," vzpomíná Roman Vonášek.Za tři dny si odbyl premiéru v lize v derby proto Slavii a hned v dalším zápase proti Olomouci vstřelil svůj první prvoligový gól.Ve Spartě hrával s Chovancem, Koubou, Frýdkem, Sieglem, Nedvědem. „Na léta ve Spartě se nedá zapomenout, tehdy tam bylo skvělé mužstvo. Třikrát jsme vyhráli ligu, čtyřikrát pohár," zdůrazňuje odchovanec Bělčic u Blatné, který pochází z fotbalové rodiny - fotbal hráli či ještě hrají i bratr Petr a sestry Stěpánka a Lucie.V osmadvaceti odešel do Belgie, kde nastupoval šest sezón za Lokeren, mimo jiné s dalšími Čechy Kollerem a Budkou. Půl roku hostoval v Bruggách a osmileté belgické angažmá završil v třetiligové Mechelenu.„V Belgii se mi moc líbilo. Je to hodně fotbalová země s krásnými stadiony," říká. Na Belgii má ještě jednu pikantní vzpomínku. V roce 1999 oblékl v Bruselu naposledy dres české reprezentace právě proti domácímu celku. A jeho bývalý spoluhráč z Lokerenu Jan Koller tehdy ve svém premiérovém reprezentačním startu rozhodl jediným gólem utkání.Před čtyřmi roky se vrátil domů a s rodinou se usadil v Plzni. Oblékal dres divizních Klatov, kde začal později i jako funkcionář. Potom přišlo jednoroční angažmá v roli sekretáře Viktorie Plzeň. Dva roky, až do letošního Eura, působil jako kustod u české reprezentace. „Všechno to byly cenné zkušenosti, které se mohou ještě hodit," míní vášnivý chovatel holubů, který dnes slaví čtyřicátiny. „Ani mě to nepřijde, i když vím, že čas nikdo nezastaví," usmívá se. Ještě na jaře hrával I. A třídu za Křimice, ale s aktivním hraním letos nejspíš skončí. „Budu spíš držet palce šestnáctiletému synovi Janovi, který hraje za dorost Viktorky," říká jubilant, který v Sedlci u Plzně vychovává s manželkou také třináctiletého syna Daniela.
Václav Vacek