Kalendář

<< červen 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Novinky

 

 

Sledujte aktuality z fotbalu na Tipsport.cz 

On-line vstupenky na Viktorii Plzeň [›] 

Nový web Jiskry Domažlice [›]

  

 

 

 

 

Domažlický FOTBAL



Petr Hutta vzpomíná na své začátky.

O začátcích v ně­meckém Rötzu, jeho několika předchozích působištích a ta­ké o tom, co v nejbližší době plánuje, jsme si povídali s brankářem Petrem Huttou.

Detail [›]Hutta Petr
Hutta Petr


Prozradil byste čtenářům jaké byly Vaše fotbalové začátky?

Moje fotbalová kariéra začala v Koutě na Šumavě, kam mě přivedl táta. Nejvíc mi však v mých začátcích dal můj první trenér pan Kresl. Posléze jsem přešel ze žáků do dorostu a v šestnácti a půl letech jsem za­čal chytat za muže. Tehdy mě trénovali pánové Kohel a März. V osmnácti jsem přestoupil do Mrákova. Zde jsem chytal do vojny, kterou jsem absolvoval v Klenčí pod Čechovem. Tam přišel můj od­razový můstek k I.B třídě. Zá­roveň se nám dobře dařilo a byli tam spoluhráči, kteří tvo­řili výbornou partu. Pavel Vejmelka, Pavel Smazal, Míra Hojda, Tibor Palacký a další vynikající hráči. V té době nás trénoval pan Sádovský, na kterého rád vzpomínám. Pa­matuji si, že jsem tenkrát ve třinácti zápasech dostal pouze šest gólů.

Přesto jste však v Klenčí nezůstal, proč?
V té době jsem dostal nabídku z Nýrska, které hrálo krajský přebor. Zde jsem chy­tal rok a půl. Bylo to tam per­fektní a na trenéra pana Holé­ho určitě nezapomenu. Z Nýrska jsem šel do SK Plzeň 1894, kde se hrála divize. Měli jsme tam poměrně mladý mančaft a já ve svých třiadva­ceti letech jsem tam byl téměř nejstarší. Poměrně se nám da­řilo, a tak přišly první větší nabídky. Zajímala se o mě Víktorie Plzeň, Teplice či Bo­hemians Praha. Přišlo pověstné štěstí a já se mohl fotbalem začít živit. Bohemka a Teplice v té době hrály druhou ligu. Z prvoligové "Viktorky" právě odcházel Michal Čaloun do pražské Sparty a v Plzni proto sháněli gólmana, jelikož měli pouze Radka Havla. Jenže se jim. podařilo získat Jiřího Vosyku, a já jsem šel do Přeš­tic.


Jak se vám v Přešticích dařiio?
Pro mě to bylo docela solidní angažmá. Z Přeštic jsem přestoupil do Klatov, kde jsme pod vedením Standy Trnky skončili druzí. Následně jsem chytal za Poběžovice, kde jsem se podílel na postupu do kraj­ského přeboru. Bylo to jedno z mých nejkrásnějších období. Tehdy zde trénoval. Jaroslav Ticháček a dovolím si tvrdit, že on byl hlavním strůjcem poběžovického úspěchu. V té době zde působili výborní funkcionáři, pánové Horský, Gajdoš, Němec, Vondraš a tehdejší poběžovický starosta Jílek. Poté mě čekalo hostová­ní v Chanovicích. Tam jsme vybojovali postup do divize. Na tuto dobu také rád vzpomínám, ale problém byl v dojíždění - na každý tré­nink sedmdesát kilometrů tam a zpátky. Bylo to pro mě hodně náročné. Následně jsem tak zakotvil v Holýšově, kde jsme opět vybojovali postup do divi­ze. Z Holýšova odcházím do německého klubu 1. FC Rötz, který hraje na úrovni našeho krajského přeboru.


Jak si  1. FC Rötz momentálně vede?
V současné době je Rötz na druhém místě se ztrátou 5 bo­dů na prvního, avšak máme odehrány o dva zápasy méně. V létě od nás odešlo osm lidí základní sestavy, ale přišli Jarda Bušta z Klatov, David Martínek z Nepomuku a Jiří Skála - ligový fotbalista, který má odkopáno na tři sta ligo­vých zápasů. Dále zde působí kluci z dorostu, B týmu a mezi nimi Jan Bombala.


Kdo je Vaším největším vzorem?
Když jsem začínal, tak to byl vždycky Rinat Dasajev, který chytal za Rusko a Dán Peter Schmeichel.

Který nejhorší a naopak nejlepší zápas jste odchytal?

Hezké tenkrát bylo derby 3:0 s Domažlicemi v Poběžovicích, kdy jsme hráli při skvělé divácké kulise. Super zápas, který mi utkvěl v paměti, byl duel Furth-Rötz, na který přišla spousta fanoušků. Vyloženě zapás, který se mi nepovedl a z něhož bych se dlouho vzpamatovával; jsem nezažil. Jednou  za čas se stane, že člověk dostane "blbej" gól.  Já jsem již natolik zkušený; že mě ta­kové věci jen tak nevyvedou z konceptu. Vím, kam se mám postavit, jak zareagovat a i když přibývají léta, poctivě se připravuji. Důležitý je pro mě strečink a dobře se protáh­nout.

 Pořádáte soustředění brankářů pro starší i pro mladší brankáře, co vás k tomu vedlo?
Ze začátku jsme trénovali s Karlem Škopkem. Jsem rád, že jsme postupně dokázali s naší myšlenkou prorazit a začína­jícím gólmanům tak máme co dát. Pro jejich rozvoj hlavně v mládí je to hodně důležité. Ze začátku jsme dělali soustředě­ní pro žáky i pro dospělé, ale v poslední době to však vše smě­řujeme hlavně k žákovské ka­tegorii, a to v rámci celého zá­padočeského kraje. Touto ces­tou chci poděkovat všem, bez nichž bych soustředění a tré­ninky těžko dával dohromady: Základní škola Mrákov, Sokol Mrákov, Bělé nad Radbuzou díky umělé trávě, Sport Cent­ru Radoslava Hojdy, Jiřímu Krbečkovi a Václavu Korbo­vi."


Na kdy plánujete další soustředění?
Rád bych tato soustředění uskutečnil koncem března a začátkem dubna, kdy startuje jarní kolo na úrovni divizí a krajských přeborů. Důležité však bude, aby se vše skloubilo s termíny vrcholící přípravy a také utkáními okresních a krajských výběrů. Poslední soustředění se vzhledem k vstřícnosti Sokola i mrákov­ské škole vydařilo. Našim cí­lem bylo, aby se na našem kempu objevili i brankáři mladších ročníků 96 až 98. A to se povedlo.


Změnilo se hodně od té doby, co jste začal chytat?
Za tu dobu, co chytám, pama­tuji spoustu změn v pravidlech brankářů. Gólmani dnes musí hrát nohama. Já sám říkám, brankář je dnes chytající hráč. To, že předvede dva, tři zákro­ky při utkání je normální, ale malou domů dostane třicet­krát, čtyřicetkrát za zápas a musí tak umět hrát levou i pravou nohou.


Jaké jsou Vaše další trenérské ak­tivity?
V současné době dělám trené­ra brankářů Jiskry Domažli­ce. Každé pondělí trénuji brankáře okresu v Mrákově, v úterý trénuji mládežnické, brankáře Slávie Vejprnice. Dále jezdím na brankářské re­prezentační soustředění s Ivo Viktorem a Jirkou Krbečkem. Sám trénuji čtyřikrát až pět­krát týdně.


Váš syn se potatil. Co vy na to?
No tak úplně ne. Můj syn Lukáš nechytá, ale hraje zá­ložníka v dorostu Viktorie Pl­zeň. Ještě také hraje futsal v Indosu Plzeň.

Libuše Forstová